Nový život vysokoškolačky v Brně se nekonal
Ještě než jsem dokončila střední školu, byla jsem definitivně rozhodnutá, že půjdu na vysokou studovat projektový management. Líbila se mě představa řídit svoje projekty od počátečního nápadu až ke konečné realizaci jako projektový manažer. Přihlásila jsem se do Brna, a k radosti mojí i maminky jsem úspěšně prošla tři kola přijímacího řízení a těšila se na nový samostatný život vysokoškolačky v Brně.
Odjela jsem ještě před začátkem školy na brigádu sbírat jahody do Itálie. Po celodenní šichtě na poli jsme seděli v blízké hospodě u večeře a zazvonil telefon. Neznámé číslo. Chvíli jsem uvažovala, že to nebudu brát, ale vyzvánění bylo neústupné a jaksi si říkalo o sto procent mé pozornosti. Od momentu stisknutí zeleného tlačítka na telefonu se můj život od základů změnil. Po chvíli mě bylo jasné, že ze studia v Brně nic nebude. Můj sen se během minuty rozplynul.
Život se mi rozpadl na kousky
Volala mě sestra z nemocnice u Svaté Anny v Brně. Maminka dostala infarkt, je to s ní zlé, budou ji operovat, mám prý rychle přijet. V první chvíli jsem vůbec nechápala, co mě to ta paní říká a potom, až jsem si to jakž takž srovnala v hlavě, jsem začala automaticky postupovat dle jasného scénáře, který jsem si ovšem nepsala sama.
Moje činy po celý následující rok jakoby řídil někdo jiný. Stala jsem se robotema jen plnila úkoly mě zadané životem. Cesta domů, potom do nemocnice, mého 12-ti letého bratra jsem odvezla k tetě, neúspěšná operace, maminčin pohřeb, hledání práce, výchova mého bratra a život v malém městě na Vysočině.
Můj život se po druhé začal od základů měnit pouhým jedním klikem myší
Jedinou práci, kterou jsem tehdy mohla bez praxe a vzdělání dělat, byla práce na pozici asistentky. Nastoupila jsem do velké nadnárodní společnosti v Brně a denně dojížděla do práce hodinu vlakem. S bráchou jsme první rok po maminčině smrti zdárně přežili a kola našich životů se točila dál. Práce se mě nakonec i líbila, ale výplata stále nestačila a tak jsem v pátek večer a o víkendech pracovala v restauraci u nás ve městě.
Během pěti let práce na pozici asistentky jsem zaznamenala, že se za mou chodí radit naši projektoví manažeři, když si se svým projektem neví rady. Což mě sice těšilo, ale stále jsem pracovala jen za plat asistentky.
„Nemáš vzdělání ani praxi, abys mohla pracovat v projektovém týmu, nezlob se“, odpověděl mě můj šéf, když jsem se přihlásila do prvního kola výběrového řízení na tento post.
Nevzdala jsem to a začala pátrat po internetu, kde si mohu vzdělání doplnit. Můj život se podruhé začal rapidně měnit, když jsem na stránkách školy PELICAN Brno klikla na informace k rekvalifikačnímu kurzu v Brně Administrátor projektu.
Studium v PELICANU dopoledne a do práce odpoledne a večer
Šéf nejprve nabyl moc nadšený, když jsem se ho zeptala, jestli bych mohla studovat ve škole PELICAN tady v Brně v rekvalifikačním kurzu Administrátor projektu, ale svolil. Potíž byla v tom, že jako asistentka jsem mu měla být po ruce celou jeho pracovní dobu a moje studium zabíralo celé dopoledne, každý den 4 hodiny.
No, nakonec jsme to spolu zvládli. On pracoval měsíc částečně bez asistentky a já jsem pilně studovala, abych mu po rekvalifikačním kurzu Administrátor projektu, mohla předvést, že se ve mně nezmýlil, když mě ve studiu podpořil.
V PELICANU jsem se naučila spoustu věcí jako například:
- definovat cíle projektu
- jeho rozsah a výstupy
- připravovat veškeré projektové reporty
- určit konkrétní úkoly
- definovat zdroje
- monitorovat průběh práce na projektu
- využívat osvědčených postupů pro plánování projektových prací
- zajistit kvalitní výstupy
- vyhodnotit je a umět je interpretovat a prezentovat
- rozpoznat všechny běžné typy problémů, které projektovou práci doprovází.
A navíc jsem se velmi dobře orientovala se v programech a projektech podporovaných Evropskou unií.
Mezinárodní osvědčení, nová práce a o 50% vyšší plat
A jak to všechno dopadlo? Složila jsem zkoušku Administrátor projektu a získala mezinárodní certifikát. Našla jsem za sebe náhradu pro šéfa a začala pracovat v projektovém týmu, kde jsem velmi účinně zužitkovala všechny nabyté znalosti a dovednosti z rekvalifikačního kurzu.Můj plat se tehdy zdvojnásobil a já si už nemusela přivydělávat v restauraci.
Nyní již pracuji na pozici projektový manažer a přihlásila jsem se ve škole PELICAN v Brně do rekvalifikačního kurzu Lektor dalšího vzdělávání.
Se šéfem máme totiž plán, že až kurz absolvuji a získám osvědčení, budu školit nové pracovníky. Je pravda, že sice oklikou a také s pomocí školy PELICAN a mého šéfa, ale nakonec jsem si přece jen splnila svůj sen 😉