Brňenské novinky

V oktávě na osmiletém gymnáziu jsem se dostala k možnosti jet na výměnný pobyt do Německa. Byl to sice už ročník před maturitou, nicméně taková šance se neodmítá. Vždy jsem cestovala velice ráda a do Německa jsem se chtěla podívat.

Samozřejmě mě zároveň velice zajímalo, s jakými lidmi se tam seznámím a v neposlední řadě byl i projekt, v rámci, kterého jsme tam jeli, velice unikátní a přitahující. Jmenoval se „Divadlo v rukou mladých lidí“.

Cesta přes Německo

Do Düsseldorfu jsme jeli vlakem. Cesta to byla šíleně dlouhá, ale díky tomu jsme viděli velkou část Německa, byla to nádhera. Krásná země plná rozmanitosti a neuvěřitelně nádherných míst. Zelená tráva střídala skaliska, nádherně kvetoucí květiny, kopce, malebná údolíčka a krásné vodní plochy. Byla jsem velice překvapená, Německo mi předtím nijak sympatické nebylo…

Na místo jsme dorazili po noci a dnu ve vlaku a k mému překvapení jsem ani nebyla unavená, spíš jsem se těšila na to, co mě čeká. Krosny jsme vyhodili na jedno místo a poslušně na lavičkách čekali na naše německé kolegy, až si nás přijdou „rozebrat“.

Kde jsem bydlela?

Čekala na mě rodina středoškoláka Štefana. Měli krásný dům a já dostala na těch pár dní vlastní pokojíček, bylo to super. Štefan měl ještě mladší sestřičku, která si opravdu užívala moji přítomnost.

Mluvila jsem s nimi anglicky, jelikož moje němčina byla, ač jsem ji měla na gymnáziu sedm let, na dost ubohé úrovni. Zjišťovala jsem ale, že německý jazyk je mi mnohem bližší, ať to bylo tím, že mně najednou Němci přišli stejní jako Češi nebo třeba podobností výrazů – například když mi Štefanova sestra dala žvýkačku a na moje „thank you“ odpověděla „please“. Viz. německé „danke“ a „bitte“.

Pobyt v Německu

Každý den jsme ráno jezdili se Štefanovou maminkou do školy, kde jsme celé dny nacvičovali divadlo. Naše skupina se rozhodla pro divadlo stínové na téma „Journey around the world“– cesta kolem světa.

Divadlo jsme pojali trošku muzikálově, kdy každou zemi, kterou jsme projeli, provázela tematická písnička. Například v Rusku všemi známá Kaťuša, v Africe jsme si vzpomněli na píseň divadla Dna Saga Afrika nebo v Německu na dnešní hymnu evropské unie Ódu na radost.

Po celém dnu stráveném v „divadle“ se večery trávili v některém z klubů nebo hospůdek v Düsseldorfu či Kolíně nad Rýnem. Večer pro nás se Štefanem jezdil jeho tatínek, prý to tak mají normálně. Hezky zařízené.

Na výletě jsme byli i jeden celý den, a to zase v Kolíně, kde mě zaujala místní katedrála, která mi přišla nesmírně podobná známé Sagradě Familii ve španělské Barceloně.

Celý náš pobyt v Düsseldorfu byl ukončený divadelní přehlídkou pro celou školu. Sklidili jsme velký úspěch. Možná byl i díky našemu ženskému obsazení v německé škole plné chlapců – pobyt to byl výměnný se střední školou strojírenskou. Každopádně bylo to úžasné.

Cesta zpátky

Na cestě zpět jsme seděli v kuřáckém vagoně, jak tomu dřív bývalo, a společně jsme si pouštěli písničky, kouřili cigarety a všichni jsme plakali. Za těch pár dní jsme se zamilovali, skamarádili a nechtěli jsme zpět.

Co bylo pak?

Kamarádství i některé lásky se udržovalo nadále, a to zejména u těch z nás, kteří jsme se o naše německé kamarády starali ještě při dalších několika návštěvách.

Já se každopádně rozhodla, že se naučím německy. Nechtěla jsem se s lidmi, na kterých mě tolik záleželo, bavit v angličtině, a chtěla jsem jim rozumět i když se baví mezi sebou. Rozhodla jsem se proto po maturitě přihlásit na pomaturitní studium němčiny v Brně.

Do školy jsem nastoupila hned v září a pilně studovala, abych při příští plánované cestě do Německa mluvila. Návštěvu jsem měla naplánovanou na polovinu února.

Byla jsem sice za šprta, nicméně pomaturitní kurzy němčiny Brno nesly svoje ovoce a já začínala opravdu mluvit. Měla jsem štěstí, že jsem byla na němčinu připravená již z gymplu, nicméně brala jsem vše od začátku stejně, jako ostatní, abych něco nezanedbala. V jazykové škole Pelican v Brně to bylo príma.

Další výlet a stěhování

Od poloviny prosince jsem již odškrtávala dny do mého odjezdu do Düsselldorfu a 11.února se tam vydala. Společně s kamarádkou ze střední školy jsme absolvovaly stejnou cestu vlakem a u Štefana nalezly zase útočiště.

Byl to perfektní výlet a já se za těch 14 dní, co jsme tam strávili, rozmluvila díky průpravě z jazykovky naprosto perfektně.

Do Brna jsem se vrátila plná sil a s tím, že od července se do Německa stěhuju, za Peterem, Štefanovým spolužákem…

V květnu mě čekala ještě státní jazyková zkouška všeobecná, kterou jsem bez problémů zvládla, a 1. července mi už naši mávali na nádraží a já jela s kufrem vstříc svému novému životu v Düsseldorfu…