Brňenské novinky

Když mi bylo patnáct, vůbec jsem netušil, čím bych chtěl v životě být. Dětské sny, kdy jsem si barvitě představoval, jak jsem popelářem, pilotem, kosmonautem nebo slavným fotbalistou, vzaly zasvé a jako spousta lidí jsem po základní škole nastoupil na gymnázium. 

Tam mě čekala spousta předmětů, které mě nebavily a hodně učitelů, které nebavilo učit. Lidi ve třídě byli stejní jako všude jinde, někdo v pohodě, jiní zas úplně mimo. Bez problémů jsem prolézal školou a budoucnost vůbec neřešil. 

Na konci třetího ročníku se stalo něco, co mě přimělo o své budoucnosti uvažovat. Začalo to tím, že zemřela babička a rodiče po ní zdědili domek, který byl příliš daleko, aby se o něj mohli a chtěli starat. Rozhodli se ho prodat, jenže realitní makléř, kterého jim doporučil nějaký známý, byl naprosto neschopný.

Neustále tvrdil, že už našel zájemce, ale po více než půl roce se stále nikdo na domek ani nepřišel podívat. Rodiče rezignovali a rozhodli se prodej odložit.

Já se ale začal zajímat o to, jak má obchodník s nemovitostmi správně fungovat, a zjistil jsem, že by mě to mohlo bavit a že mám pro tuto práci dobré předpoklady – vždycky jsem byl komunikativní, docela extrovertní a uměl jsem se domluvit i s lidmi, se kterými to šlo těžce.

Rekvalifikační kurz v Pelicanu

Na internetu jsem narazil na rekvalifikační kurz určený budoucím realitním makléřům, který vypisuje Jazyková škola Pelican. Zavolal jsem manažerce, vyptal se na detaily a bylo jasno. V půlce září začnu studovat a o měsíc později začnu pracovat na své skvělé budoucnosti.

Maturita dopadla, řekněme, docela slušně, pořádně jsem si užil své poslední studentské prázdniny a po nich se jednoho dne vydal do školy sídlící v centru Brna. Vešel jsem průjezdem na dvorek pavlačového domu a vystoupal po schodech do nejvyššího patra.

Tam mě přivítala asistentka z Pelicanu, krásná dlouhonohá slečna, která mi předala potřebné papíry a ukázala kuchyňku, kde se dá uvařit zadarmo káva a čaj.

To byl slušný bonus (slečna i káva), ale byl jsem tu ale hlavně kvůli studiu. Během necelého měsíce intenzivní výuky jsme se seznámili se základními právními předpisy, které realitní makléř musí ovládat. Dostali jsme přehledné a srozumitelné informace z občanského zákoníku, ze zákona o katastru nemovitostí, stavebního a insolvenčního zákona a taky o základních daňových předpisech.

Naučili jsme se používat informační technologie a software užitečný pro obchodníky s nemovitostmi. Dost legrace jsme si užili při vytváření ideálního inzerátu nabízející nemovitosti k prodeji. I prodej Eifellovy věže musí mít správnou formu…

Pak se dost mluvilo o marketingu, o metodách, jak správně odhadnout tržní hodnotu nemovitosti a také o etické stránce podnikání na trhu s nemovitostmi. Informací bylo dost, učil jsem se poctivě, a když přišla chvíle závěrečné zkoušky, věděl jsem, že to zvládnu.

Dost mě taky uklidnilo, že zkouška proběhla přímo v jazykovce, na místě, které jsem už dobře znal a s lektory, se kterými jsme v minulých týdnech strávili hodně času.

Realitka se rozjíždí

Hned po úspěšném absolvování kurzu Obchodník s nemovitostmi jsme se dvěma dalšími studenty, se kterými jsme si padli do oka, založili malou realitní kancelář a naším prvním obchodem byl prodej babiččina domku. Začátky ovšem nebyly jednoduché, v branži se pohybuje hodně hladových žraloků.

Ale už po roce se začala šířit naše dobrá pověst. Pořád jsme ještě hodně malí, ale naši klienti odcházejí spokojení, oceňují především férové jednání, spolehlivost a dobrou orientaci na trhu s nemovitostmi.

Bez základů získaných v kurzu obchodník s realitami bychom už možná museli zavřít krám, ale zatím nám zákazníci přibývají tak, že zřejmě budeme muset brzy náš tým rozšířit o další obchodníky s realitami.

A naprosto přesně vím, že absolventi kurzu pořádaného Jazykovou školou Pelican budou mít při výběrovém řízení několik bodů navíc.